Dolar a (ne)intervenující Fed
Donald Trump je nepřítelem silného dolaru. Díky Trumpově odporu vůči zpevňující americké měně se jednu dobu spekulovalo o možnosti intervence. Tato spekulace zažila obnovu poměrně nedávno, když celosvětová poptávka po dolarové likviditě potápěla naprostou většinu ostatních měn. Na zásah ale nakonec nedošlo. Alespoň ne napřímo, tak jak by „klasická“ intervence měla vypadat. I tak jsme se dočkali oslabení zelených bankovek, za kterým stál primárně Federální rezervní systém.
Fed samozřejmě neprovádí žádné devizové intervence. Ostatně to není ani jeho mandát. Ten totiž nezahrnuje kurz, nýbrž udržování cenové stability a maximální zaměstnanosti. I tak by se ale dalo říci, že opatření, která měnový výbor v posledních týdnech zavedl, mohla Trumpovi vykouzlit malý úsměv na rtech. To vše s jediným cílem – dostat na domácí i zahraniční trh tolik potřebnou likviditu.
Výčet opatření Fedu zahrnuje snížení úrokových sazeb k nule. Dále pak neomezený program kvantitativního uvolňování (QE), který doplňují (uvedeno ve zkratce) další facility jako repo operace, CPFF, PDCF, MMLF, PMCCF, SMCCF, TALF a chystá se MSBLP. To jsou prostředky, skrze které Fed dodává likviditu na domácí trh. Pro ten zahraniční, který se nedávno ukázal jako klíčový, obzvláště v době výprodeje rizikových i bezrizikových aktiv a deleveragingu, Fed připravil swapové linky. Během aktuálního týdne pak k tomuto nástroji přidal dočasné repo operace, prostřednictvím kterých bude dodávat dolary nejen centrálním bankám, ale i ostatním mezinárodním měnovým institucím. Program bude spuštěn 6. dubna, přičemž náklady dosahují úrovně sazby IOER+25 bp. Půjde o krátkodobé overnight operace s možností rollování dle potřeby.
Dočasné ovenight repo operace – vystupující pod názvem FIMA repo facilita – by měly nejenže ulevit primárním dealerům, ale především by měly pomoci menším centrálním bankám, které nedosáhnou na swapové linky. Zároveň by měly zabránit tomu, aby zahraniční centrální banky prodávaly americké státní dluhopisy ve větších objemech. Pokud by k těmto výprodejním operacím došlo, mohlo by to způsobit destabilizaci trhu v prostředí nízké likvidity, a to zejména tehdy, pokud by opět vzrostla zahraniční poptávka po dolarech. Pro představu, jen za poslední tři týdny prodaly neamerické subjekty napříč celým světem americké bondy v hodnotě více než 100 miliard dolarů. Jde o vůbec nejvyšší číslo zhruba měsíčního výprodeje v historii sledování těchto transakcí. Cíl byl jasný - získání dolarových prostředků.
Zůstaneme-li na trzích mimo USA, jsme svědky převážného uklidnění. Například při pohledu na basis swapy eurodolaru je vidět úleva oproti předchozím týdnům, kdy poptávka po dolarech výrazně navýšila dolarovou prémii. Vývoj posledních dní toto obrátil, basis swap se přehoupl do situace, kdy obchodníci platí vyšší prémii za eura (obdobně tomu je i u basis swapů s librou a japonským jenem, viz graf). Není to však dáno tím, že by na starém kontinentu byla výrazná poptávka po eurech, byť spread mezi tříměsíční sazbou Euribor a nízkorizikovou Eonia swap sazbou je na vyšších úrovních. Jde spíše o to, že obchodníci dávají k dispozici více volných dolarů (zlevňování dolarových půjček), aby za ně inkasovali sazbu Libor, která se stále nachází na vyšších úrovních kolem 1,45 %.
Na amerických trzích je rovněž patrné, že se Fedu podařilo situaci uklidnit. Dostatek krátkodobé likvidity potvrzuje například to, že newyorská pobočka Fedu neobdržela včera ani předevčírem žádnou poptávku po overnight repo operacích. To je signálem dostatku dolarového cashe, který drží sazby na nízkých úrovních. Jedinou vadou na kráse mohou být nadále vyšší sazby u komerčních cenných papírů. V tomto případě ale očekáváme konsolidaci na nižších úrovních s tím, jak Fed v první polovině dubna rozjede naplno program nákupu těchto instrumentů.
Ale zpět ke kurzu dolaru. Uspokojení poptávky po dolarové likviditě je dobrým základem pro konsolidaci na mírně slabších hodnotách zelených bankovek. V první polovině týdne tento scénář však „zhatilo“ samo načasování, a to nejen konec měsíce, ale především kvartálu, což je obvykle období silnějšího dolaru (silnější poptávka nejen z regulatorních důvodů).
A jak se zdá, i začátek druhého čtvrtletí nahrává silnější americké měně, což by mohlo souviset s opětovným probuzením zájmu o dolar jakožto o bezpečný přístav. Pokud tento sentiment přetrvá, eurodolar by se mohl v nejbližších dnech udržet pod hranicí 1,1000 EURUSD. Politika Fedu sice představuje pro zelené bankovky riziko oslabení, procykličnost eura spojená s nejistotou ohledně dalšího společného postupu EU proti dopadům koronaviru by tento faktor mohla dobře kompenzovat. Jestli by například došlo na odsouhlasení emise koronabodnů, euro by si z tohoto opatření mohlo odnést plusové body.
Pohledem technické analýzy, udrží-li se poptávka po dolarech jakožto bezpečného přístavu na úkor procyklického eura, existuje prostor pro posun až k 1,0837 EURUSD (posun pod 1,0900 EURUSD naznačuje i náš predikční model). I přesto, že by se emise koronabondu nemusela zdát jako extrémně nutná, například při pohledu na klesající spread desetiletého italského a německého bondu, její realizaci bychom považovali za trigger směrem nad hranici 1,1000 EURUSD. Prozatím ale souhlasíme s názorem opčního trhu, který se jak v krátkých, tak i delších tenorech přiklání k zajištění proti oslabení eura vůči dolaru.
Průměrný nominální kurz, zveřejňovaný ECB, bude dle použitých modelů s vysokou pravděpodobností ve zmíněném intervalu. Predikce měnových kurzů jsou založeny na modelu časových řad, který zohledňuje předchozí hodnotu kurzu i jeho minulou volatilitu. K přesnějšímu určení budoucí volatility je do modelu navíc zakomponován faktor zveřejňování makroekonomických dat. Model je tak schopen určit, kdy lze očekávat zvýšenou či sníženou volatilitu směnného kurzu.
Disclaimer: Tento článek má pouze informativní charakter a neslouží jako investiční doporučení dle zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. Při zpracování tohoto článku autor vycházel z veřejně dostupných zdrojů. Za případné chyby v textu nebo v datech nenesou společnosti Roklen Holding a.s. ani Roklen360 a.s. zodpovědnost.
Autor: Jan Berka