Očekávání dalšího růstu sazeb vidíme ve vývoji výnosů japonských dluhopisů. Za posledních šest měsíců se dvouletý výnos vyšplhal nad 0,3 %, což jsou nejvyšší hodnoty od roku 2009. Desetiletý výnos pak poprvé od roku 2011 překonal hranici 1 %.
Graf ve větším rozlišení najdete zde.
Bank of Japan měla tuto úroveň dříve jako horní hranici tolerančního pásma cílení výnosové křivky. Přešla však do režimu flexibilního cílení, což trhu umožňuje možnost překonat tuto hranici, aniž by centrální banka musela ihned zasáhnout.
Vyšší výnosy by měly pozitivně ovlivnit vývoj kurzu japonského jenu, řeknete si. Z grafu však vidíme, že opak je pravdou. Nehledě na nárůst výnosů, japonský jen oslaboval, dokonce až do fáze, kdy došlo na intervenci u hranice 160,00 USDJPY. Ta je teď pro trh psychologickou hranicí, což však neznamená, že kurz nezůstane pod tlakem. Vidíme, že po intervenčním low japonský jen oslabil o dalších bezmála 3,5 %.
Graf ve větším rozlišení najdete zde.
Proč výhled zvýšení japonských sazeb nad nulu nefunguje? Mísí se nám několik faktorů dohromady. Ze zahraničních je pro kurz jenu klíčový vývoj na amerických trzích a v ekonomice. Silnější dolar a vyšší výnosy navazující na tržní výhled sazeb Fedu vyšších po delší dobu je pro jen dlouhodobým negativním fundamentem. V tomto ohledu by Bank of Japan a ministerstvo financí potřebovalo americkou recesi a nižší americké sazby.
Další faktorem je, že i přes vyšší sazby zůstává jen stále jednou z nejoblíbenějších financovacích měn ve strategii carry trade využívající úrokový diferenciál. Nahrává tomu i prostředí nižší volatility devizových trhů, byť je pravdou, že kurz jenu během intervenční fáze z tohoto režimu vybočil. Intervence také přispěla ke snížení čistých spekulativních pozic na japonském jenu, které byly rovněž tahounem jeho oslabování. Jak ale vidíme z dat COT reportu, čisté shorty sice klesly, trh je však stále naložen směrem ke slabšímu kurz.
