Slábnoucí dolar nahrává koruně. ČNB by její rally utnout nemusela

Hledání možných rozbušek dolarových zisků není v tuto chvíli zrovna snadné. Americká ekonomika se stále potýká s hrozbou o poznání horšího ekonomického vývoje ve srovnání se zbytkem světa. V tomto směru se soustředíme především na trh práce, který je zatížen výpadkem programu podpory v nezaměstnanosti, který skončil s červencem. Náhrada za něj je v procesu jednání, avšak ten se v posledních dnech čím dál tím více prodlužuje. Jestliže k tomu přičteme přibrzdění otevírání americké ekonomiky ve spojení s vyšším počtem nakažených koronavirem, vzniká riziko zhoršení kondice už tak dost poškozeného a stále křehkého trhu práce, což by pro zelené bankovky nepředstavovalo nic pozitivního.

V pátek nám více napoví červencová čísla ministerstva práce o tvorbě nových pracovních míst mimo zemědělství. Konsensus trhu je sice nastaven na plusové hodnoty, ty však nebudou zdaleka tak vysoké jako v červnu. Tak nějak se obáváme, že by páteční data mohla překvapit spíše ve smyslu zklamání. A jestliže si Trumpova administrativa se „záplatou“ výpadku podpory v nezaměstnanosti nepospíší, podobně by tomu mohlo být i u čísel srpnových.

Vedle nejistého ekonomického výhledu sehrává roli vývoj amerických tržních sazeb. Při pohledu na posun výnosové křivky vidíme její pokles oproti stavu před měsícem. Sice se jedná zejména o dlouhý konec, který má na spotový kurz menší vliv než ten krátký, své dopady má i tak především ve spojení s výhledem dlouhodobě nízkých sazeb Fedu na úrovni technické nuly a případnou poptávkou po delší duraci. Trend posledních dní navíc nahrává tomu, že bychom se v budoucnu mohli dočkat situace, kdy se celá americká výnosová křivka posune pod hranici jednoho procenta, a to i přes plány ministerstva financí emitovat ve třetím čtvrtletí bondy za 947 miliard dolarů. Opět další faktor nepodporující silnější dolar.

V neposlední řadě máme před sebou revizi strategie měnové politiky Fedu. V jejím případě se již nějakou dobu spekuluje o přechodu z cílování inflace na cílování cenové hladiny. To by americké centrální bance dovolilo tempo růstu cen výrazně nadstřelit, a tak jej držet zřejmě i po delší dobu. To by znamenalo pokles reálných sazeb, a tedy i reakci dolaru ve formě dalšího oslabení. Patrně by klesla i volatilita a kreditní spready. Naopak podpory by se mohly dočkat - vzhledem k nutnosti silně a dlouhodobě akomodativní měnové politiky snažící se o dosažení vyššího tempa růstu cen - akcie. Strach z nadměrně vysoké inflace, kterou by Fed v černém scénáři nakonec neukočíroval, by zase podpořil drahé kovy, především zlato.

To už ale předbíháme. Vraťme se tedy zpět do aktuálního týdne a ke koruně. Ta si během včerejšího dne připsala další zisky, a to jen pár haléřů od hranice 26,00 za euro. Z technického pohledu má česká měna nakročeno minimálně k tomu tuto úroveň otestovat. Nečekáme totiž, že by dnešní hlavní událost, kterou je zasedání ČNB, korunu výrazněji poškodilo. Vzhledem k předchozímu posilování kurzu lze samozřejmě počítat s možností výběru zisků, i tak se ale za současného sentimentu přikláníme k tomu, že si koruna na onu šestadvacítku sáhne možná již brzy. Predikční model ekonomického týmu skupiny Roklen pro dnešek dokonce ukazuje možnost dosažení spodní hranice očekávaného kurzového pásma na 25,96 za euro.

ČNB by tento proces mohla zmařit pouze výrazně holubičím výstupem. Rizika výhledu jsou sice nakloněna směrem dolů zejména ve spojení s rizikem slabé poptávky poškozené koronavirem, hrozba deflace ale není aktuální. Proto například nečekáme, že by Rusnok a spol. „hrozili“ zavedením nekonvenčních nástrojů. Zmínka o tom, že si je centrální banka nechává v záloze, bude mít totiž mnohem menší dopad, než pokud by hrozilo jejich brzké použití.

Závěrem ještě pár slov k dolaru především proti euru. Obecně platí, že jedním z hlavních fundamentů kurzového vývoje mezi měnami skupiny G10 je úrokový diferenciál. Aktuálně se však nacházíme v prostředí nulových sazeb, tudíž se k čím dál silnějšímu slovu hlásí rozdílná ekonomická kondice zemí spolu s přítomností rizikové prémie. To jsou v „běžných“ časech fundamenty působící zejména na rozdílný vývoj dolaru proti rizikovějším měnám, například z emerging markets.

Současná situace však „běžná“ není, navíc se měny G10 potýkají s dlouhodobým výhledem minimálních sazeb. Z toho důvodu sehrává větší roli očekávání rozdílného ekonomického vývoje, kde je například ve srovnání s Evropou klíčové zvládnutí pandemie koronaviru s dopady na reálnou ekonomiku. Úrokový diferenciál se tak dostává spíše na druhou kolej. Lze tedy  předpokládat, že eurové zisky by mohly být ještě větší. Jejich možnou brzdou může být stále viditelný rozdíl mezi tržními sazbami. Srovnáme-li hladinu americké výnosové křivky s evropskou výnosovou křivkou odvozenou od jádrových zemí eurozóny, u nichž předpokládáme nižší rizikovou prémii oproti periferii, stále jsme v prvním případě na vyšších hodnotách. Dojde-li tedy na to, že by se americké sazby ještě citelněji posunuly dolů, jako jsme již zmínily ve spojitosti s hranicí jednoho procenta, v kombinaci s horším ekonomickým výhledem by to otevřelo další prostor pro oslabení dolaru. Z našeho pohledu by to znamenalo posun nad hranici 1,2000 dolaru za euro.

A pak tu jsou samozřejmě další faktory, od prezidentských voleb až po případné geopolitické spory, např. s Čínou. Oboje představuje pro dolar riziko, přičemž v případě geopolitických sporů bychom čekali, že jako bezpečný přístav zafunguje lépe japonský jen než americký dolar.

Disclaimer: Tento článek má pouze informativní charakter a neslouží jako investiční doporučení dle zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. Při zpracování tohoto článku autor vycházel z veřejně dostupných zdrojů. Za případné chyby v textu nebo v datech nenesou společnosti Roklen Holding a.s. ani Roklen360 a.s. zodpovědnost.

Autor: Jan Berka
Zdroj: Roklen24