Aktuální týden byl na data zatím dost chudý, i přesto měl dvě hlavní události, které se projevily zejména v jeho první polovině. Šlo o dozvuky amerických prezidentských voleb a o informaci o vakcíně proti koronaviru z dílny společnosti Pfizer a BionTech údajně s více než 90% účinností. V obou případech šlo o faktory podporující ochotu riskovat, tedy tzv. risk-on náladu, která se projevila v silnějších rizikových aktivech a naopak slabších bezpečných přístavech. Zářným příkladem byly americké trhy, kde jsme pozorovali povětšinou rostoucí akcie a naopak padající ceny dluhopisů, zejména s delší splatností, projevující se v nárůstu jejich výnosů.
Celkově lze říci, že jak Bidenovo vítězství, tak i vidina efektivní vakcíny ještě více přiživily víru v budoucí reflační vývoj. Jeho charakteristikou by měl být slabší dolar a naopak silnější rizikové měny, například ty z rozvojových trhů, a vedle toho i euro. Zatímco první zmiňovaná skupina procyklických měn, kam zařazujeme australský, novozélandský a kanadský dolar, a nadto námi sledované proxy tržní nálady reprezentované párem australský dolar proti japonskému jenu, si udržela zisky ze začátku týdne, u společné evropské měny byla situace jiná.
Euro vůči dolaru posilovalo od začátku listopadu s tím, jak trhy postupně zaceňovaly Bidenovo očekávané vítězství. Dosažení hranice 1,1900 dolaru za euro na začátku týdne mohlo být dobrou příležitostí k realizaci části zisků, tj. prodej eur a nákup dolaru. Analýza a výhled na pár EURUSD naleznete zde. Byť je očekáváno, že se Bidenova politika ponese v duchu slabší americké měny, nejistota kolem výsledku voleb do Senátu, u nichž bude nakonec jasno až v lednu, mohla také zastavit oslabování zelených bankovek. Jako nejistá se jeví i situace kolem amerického fiskálního balíku. Na ten sice podle nás bezesporu dojde, otázkou – opět týkající se situace v Kongresu – ale bude kdy a v jakém objemu. A nakonec, na pozadí toho stojí spíše než lepšící se, tak zhoršující se koronavirová situace ve Spojených státech. Podobně je na tom i Evropa, což ale ve výsledku nahrává více dolaru, který je považován za bezpečný přístav.
Zelené bankovky nemusely říci poslední slovo i z dalšího důvodu. Součástí scénáře „Biden a k němu vakcína“ je rostoucí dlouhý konec americké výnosové křivky. I přesto, že na měnové kurzy obvykle citelněji působí ten kratší (ten je ale díky politice Fedu pevně ukotven na nízkých úrovních), do hry se dnes dostávají delší splatnosti. Rostoucí delší tržní sazby ve spojení s inflací, resp. s výhledem inflace, (srovnávat lze například i delší sazby forward swapů s break even inflací) působí pozitivně na reálné sazby, které pak zatraktivňují zelené bankovky. Do doby, dokud bude tempo růstu delších tržních sazeb rychlejší než u tržního inflačního výhledu, americké reálné sazby budou ve srovnání s těmi evropskými vyšší, což bude na dolar působit pozitivně.
Euro má před sebou navíc klíčové prosincové zasedání Evropské centrální banky. Ta již v říjnu avizovala, že poslední letošní setkání Rady guvernérů ECB přinese rekalibraci nástrojů měnové politiky. Evropská měna tehdy – po říjnovém zasedání – sice oslabila, otázkou je, jak velkou částí se na tom podepsalo samo oznámení centrální banky, zejména pokud vezme v potaz, že jsme byli v době těsně před americkými volbami.
Společná měna má podle nás v sobě částečně zaceněno očekávané navýšení objemu programu nákupů evropských dluhových aktiv. V otázce sazeb tomu ale tak není. Trh sice čeká další pokles depozitní sazby, avšak až během příštího roku. Pokud by na tento krok došlo již v prosinci, euro by mohlo mnohem citelněji oslabit. V tomto směru se ale můžeme odrazit například od včerejšího vystoupení guvernérky ECB Lagardeové. To vyznělo mnohem více ve prospěch nákupů dluhopisů a dodávek dlouhodobé likvidity, nikoli směrem k nižším sazbám, a tedy k potenciálně výrazněji slabší evropské měně.
Závěr roku by tak pro euro proti dolaru nemusel být až tak přímočarý. V roce příštím by se ale pomyslný jazýček na vahách mohl přece jen přiklonit ke společné měně. Pracujeme se scénářem zvládnutí druhé vlny pandemie, a to jak v USA, tak i v Evropě, což by zejména v době závěru prvního čtvrtletí mohlo pomoci k citelnějším eurovým ziskům. Přispět by k tomu měla rovněž stabilizace vývoje zmiňovaných amerických reálných sazeb a případné snížení úrokového diferenciálu. V tomto případě však bude klíčové, jak moc agresivní nákupní politiku přijme ECB. Zapomenout pak nesmíme ani na záchranný fond EU.
Disclaimer: Tento článek má pouze informativní charakter a neslouží jako investiční doporučení dle zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. Při zpracování tohoto článku autor vycházel z veřejně dostupných zdrojů. Za případné chyby v textu nebo v datech nenesou společnosti Roklen Holding a.s. ani Roklen360 a.s. odpovědnost.
Autor: Jan Berka
Zdroj: Roklen24
