Vítejte v byznysu, kde uspět může každý.
Menu
Zavřít

Silné euro, nebo „jen“ slabý dolar?

FX NEWS

Společná evropská měna proti americkému dolaru v posledních týdnech posílila na nejsilnější hodnoty od roku 2018. I přes několik krátkých konsolidačních seancí to vypadá, že by euro mohlo své zisky ještě o něco rozšířit. Otázkou je, které fundamenty pozorovaný pohyb ovlivnily, a zdali mohou ovlivnit i ten další. Jsou to více ty na straně eura, nebo dolaru?

Pravidelní čtenáři vědí, že negativa v tuto chvíli převažují zejména na straně dolaru. To ve výsledku nahrává silnějšímu euru, které ale není zcela bez rizik. Na začátku se odrazíme právě od evropské společné měny. V jejím případě byla silným katalyzátorem zisků shoda na založení evropského fondu obnovy. Podle nás byla tato událost hlavním spouštěčem, který odstartoval rally, jejíž síla a především potenciální délka trvání byla a v podstatě stále je založena primárně na ekonomických rozdílech mezi evropskou a americkou ekonomikou, především v oblasti výhledu a očekávání.

Pokud bychom měli poukázat na hlavní proměnnou ovlivňující ekonomický výhled, nepochybně půjde o zvládnutí pandemie koronaviru v souvislosti s ekonomickými dopady, tedy s procesem otevírání ekonomiky. V tomto směru vidíme, že starý kontinent má oproti Spojeným státům lepší pozici. Zatímco v eurozóně se hospodářství pozvolna probouzí, na druhé straně Atlantiku přišlo po probuzení opětovné zamrznutí. Poté, co se americké podniky začaly po koronavirové pauze probouzet, přišel citelný nárůst nově nakažených. To je sice lepší zpráva, než kdyby rostl počet mrtvých, některé státy ale v reakci na nová čísla začaly opět zavádět restriktivní opatření, která tak ve výsledku oživení přibrzdila.

Trefně situaci v tomto týdnu popsal šéf bostonské pobočky Fedu Rosengren. Ten upozornil, že Evropa si v otázce potlačení koronaviru vedla lépe, a proto také došlo na mnohem rychlejší a silnější oživení zejména v segmentu spotřebitelských služeb. Jednoduše řečeno, až příliš rychlé uvolnění restriktivních opatření může poškodit nejen ekonomiku, ale i veřejné zdraví.

Jestliže bychom měli vybrat jednu specifickou oblast, která nás v poslední době znervózňuje především ve spojitosti s možnou reakcí dolaru, půjde o americký trh práce. Byť se jeho kondice oproti době před několika měsíci pomalu zlepšuje, stále narážíme na překážky, které oživení přistřihávají křídla. Nejde jen o restriktivní opatření, ale i o podporu v nezaměstnanosti ovlivňující spotřebitelskou náladu, a tedy i klíčovou domácí poptávku. S koncem července vyprchala týdenní podpora v nezaměstnanosti o velikosti 600 dolarů. Ta bude sice díky Trumpovi a jeho exekutivním příkazům nahrazena novou podporou v hodnotě 400 dolarů, avšak podle všeho potrvá minimálně dva týdny, než se prostředky k domácnostem dostanou. Tato skupina „čekajících“, kteří spadají pod všechny podpůrné programy, čítá podle posledních dat více než 28 milionů lidí.

Nelichotivě pak vyznívá i nálada části malých a středních podniků. Některé z nich již dříve avizovaly, že pokud nedojde na další vlnu fiskální podpory, budou nuceny propouštět. Nelze se tedy divit, že některá šetření ukazují evidentní strach o zaměstnání. Například podle Deutsche Bank se zhruba čtvrtina Američanů obává, že během příštích pěti let přijde o práci. Průměrná pravděpodobnost takového scénáře je dle analytického týmu banky na historickém maximu. V tuto chvíli se tak jako klíčová jasně jeví další fiskální podpora. Bohužel, jednání mezi republikány a demokraty se stále protahují, přičemž kompromis je podle dosavadních vyjádření evidentně v nedohlednu.

K výše popsaným hrozbám potenciálního oslabení zelených bankovek můžeme přidat i vývoj tržních sazeb. Ty šly v první polovině týdne nahoru, především na dlouhém konci výnosové křivky, což bylo dílem silné (očekávané) emisní činnosti amerického ministerstva financí, konkrétně u 10letých a 30letých dluhopisů. Krátký konec, klíčový pro dolar, však podle nás zůstane při zemi. Dokonce by se mohl stát „terčem“ již nějakou dobu spekulované možnosti zavedení cílování americké výnosové křivky ze strany Fedu.

A to stále není vše. Výčet rizik pokračuje očekávanou revizí strategie americké měnové politiky, v jejímž případě se spekuluje o změně z cílování inflace na cílování cenové hladiny. To by americké centrální bance dovolilo tempo růstu cen výrazně nadstřelit, a tak jej držet zřejmě i po delší dobu. A nakonec tu máme prezidentské volby, které se do tržních cen jakožto vpředhledících začnou podle nás teprve zaceňovat.

Faktem je, že ani eurová strana páru EURUSD není bez hrozeb. Jestliže jsme zmínili americký trh práce, je potřeba se podívat i na evropský. Ten je ve srovnání s druhou stranou Atlantiku mnohem více rigidní, tudíž lze spekulovat o možnosti nárůstu nezaměstnanosti, především pokud by oživení bylo velmi pomalé či pokud by se vrátila některá restriktivní opatření. Vyšší nezaměstnanost by pak poškodila spotřebitelskou poptávku, a tedy i dosud relativně optimistický výhled. Reakcí by patrně bylo oslabení eura, které by se v podstatě dostalo do současné situace dolaru.

Grafy vývoje jednotlivých měn včetně jejich analýz naleznete ve službě fxHelper

A u společné měny ještě zůstaneme. Konkrétně se zaměříme na obchodně vážený eurový index – tj. na nominální efektivní kurz eura měřený ECB vůči 42 obchodním partnerům eurozóny. Tento instrument se v posledních týdnech přibližuje maximům z roku 2009. I přesto, že ECB (zatím) mlčí, lze tento vývoj považovat za deflační ve smyslu utahování měnových podmínek.

Z historie víme, že evropská měnová autorita nemá problém se slovními intervencemi proti sílícímu euru, byť devizový kurz necílí. V dnešní situaci by ale silnou evropskou měnu mohl vykompenzovat jiný krok, a to navýšení objemu skupovaných aktiv. Pravděpodobně by se jednalo o pandemický program PEPP, který je pro ECB, jak již bylo uvedeno dříve, tou hlavní a nejsilnější zbraní. Dosavadní objemový limit 1,35 bilionu eur by tak mohl být navýšen, stejně jako by mohla být prodloužena délka trvání programu až za červen 2021. Tento krok by centrální bance pomohl na trh dodat další likviditu, prostřednictvím které přispívá k uvolnění finančních podmínek. Obdobný zásah se nám jeví mnohem pravděpodobnější než snížení sazeb ještě více do záporu.

Posledním rizikem eura mohou být otevřené pozice fondů. Ty rostou již několik týdnů po sobě a nachází se tak poblíž svých pětiletých maxim. Obdobné extrémy vždy představují riziko, zejména pokud bychom se dočkali negativních zpráv z eurozóny. I proto očekáváme, že právě otevřené pozice fondů by mohly zafungovat jako pomyslný strop případné další eurové síly.

A tím se dostáváme k závěru. Z výše zmíněného se nám, ale evidentně i tržní většině, jeví jako silnější rizika na straně dolaru, byť ta eurová rozhodně nelze opomíjet. Jistá stabilizace u eura proti dolaru je v tuto chvíli namístě, do budoucna však věříme, že by společná evropská měna mohla ještě o něco posílit, sice by její zisky mohly být o poznání střídmější než ty z posledních týdnů. Uvidíme, zda se euru v příštích dnech podaří překonat hranici 1,1900 EURUSD. Pokud by ještě zintenzivnily dolarové hrozby, stalo by se tak poměrně snadno. A pokud by se k tomu přidal příliv kapitálu do evropských akcií, jako tomu bylo například v roce 2017, nepochybně bychom se podívali až nad úroveň 1,2000 EURUSD.

To by následně mělo mít implikace pro korunu. Česká měna by se podle nás měla podívat pod psychologickou hranici 26,00 za euro, případně i dál, jestliže by se rychlá ekonomická obnova začala zrcadlit v očekávání tržních sazeb. 

Disclaimer: Tento článek má pouze informativní charakter a neslouží jako investiční doporučení dle zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. Při zpracování tohoto článku autor vycházel z veřejně dostupných zdrojů. Za případné chyby v textu nebo v datech nenesou společnosti Roklen Holding a.s. ani Roklen360 a.s. zodpovědnost.

Ohodnoťte článek
Sdílejte článek
Přečtěte si další články
Silné euro, nebo „jen“ slabý dolar?