Půjdou světové sazby ještě více dolů?
Světové centrální banky pracují na co největším uvolnění měnových podmínek. V rámci úrokové složky působí na krátkém konci výnosové křivky, a to prostřednictvím snižování hlavních úrokových sazeb. Na dlouhý konec pak působí programy skupování cenných papírů s delší splatností. Výsledkem je posun výnosové křivky směrem dolů, a tedy prostředí nižších krátkých i dlouhých sazeb.
Proces uvolňování měnových podmínek probíhá intenzivně již od začátku března, kdy centrální banky začaly hromadně reagovat na hrozbu v podobě ekonomických dopadů pandemie koronaviru. Za tu dobu jsme byli svědky mnoha opatření, od snižování sazeb přes likviditní injekce a uvolňování podmínek a omezení jejich poskytování, např. v oblasti kolaterálu. A jelikož je aktuální týden týdnem centrálních bank, spekuluje se o tom, zda by dosavadní kroky hlavních aktérů na poli světové měnové politiky mohly být ještě dále rozšířeny.
Jako první zasedala Bank of Japan. V jejím případě nedošlo na změnu hlavní úrokové sazby, která tak zůstává na -0,1 %, ani na změnu cílování výnosové křivky, konkrétně výnosu 10letého dluhopisu na hranici 0 %. Co se však změnilo, je objem skupovaných aktiv v rámci programu kvantitativního uvolňování. Zatímco původně měla Bank of Japan v plánu navyšovat objem státních dluhopisů o zhruba 80 bilionů jenů za rok, na dnešním zasedání byl tento limit odstraněn. Centrální banka země vycházejícího slunce má tak možnost nakupovat neomezené množství státních bondů. Vedle toho byl navýšen rozsah nákupů firemních dluhopisů a komerčních cenných papírů, u kterých teď horní limit dosahuje 20 bilionů jenů.
Bank of Japan tak sice o něco posunula možnosti prováděné měnové politiky, nešlo však o nic překvapujícího. Je otázkou, zda neomezené QE jakkoli změní jeho dosavadní průběh, zejména nachází-li se výnos 10letého dluhopisu na úrovni cíle.
Jako další ve středu zasedá americký Fed. Jeho sazby se nachází na úrovni nulové spodní hranice, najdou se však tací, kteří navrhují jejich snížení do záporných hodnot. Na konci minulého týdne s tímto návrhem přišel bývalý šéf minneapoliské pobočky Fedu Kocherlakota. Podle něj nevídané situace vyžadují nevídané kroky, a to právě v podobě negativních úroků. Argumentace k tomuto zásahu je založena nejen na očekávaném nárůstu míry nezaměstnanosti na dvoumístná čísla, ale také na propadu inflace a inflačních očekávání hluboce pod úroveň inflačního cíle.
Podle Kocherlokoty se ukazuje, že záporné sazby nenutí banky k výběru depozit, ale naopak mají pozitivní vliv na úvěrovací činnost. Vedle toho by nemělo dojít na narušení finanční stability, jak bývalý centrální bankéř upozorňuje, prostřednictvím zatížení ziskovosti bank. Pokud chce Fed udržet finanční sektor stabilní, k dispozici má dostatek nástrojů. Zavedení záporných sazeb by mělo primárně snížit míru nezaměstnanosti a podpořit inflační očekávání. Nemělo by být odmítáno na základě argumentace o udržení bank v zisku ke spokojenosti akcionářů, uzavřel Kocherlakota.
Podle nás Fed záporné sazby nezavede, na tiskové konferenci na to otázka ale zřejmě padne. Spíše se zaměříme na možnost skupování krátkodobých pokladničních poukázek. Právě u tohoto segmentu by díky emisní činnosti amerického ministerstva financí mohlo poměrně brzy dojít na převis nabídky nad poptávkou, což by vedlo k nárůstu krátkých tržních sazeb. V takovém případě by se do hry měl vložit právě Fed, aby zabránil procesu utahování měnových podmínek. Představu, že by k tomuto scénáři mohlo dojít, podporuje například fakt, že ministerstvo financí nastřádalo díky emisím tzv. T-Bills více než bilion dolarů ve své bilanci. A vzhledem k tomu, že fiskální výdaje budou dále růst, společně s nimi poroste i imisní činnost. Ve výsledku by tak Fed mohl přistoupit i k cílování výnosové křivky na jejím krátkém konci, a to právě skrze výnosy pokladničních poukázek.
Výčet měnových autorit uzavírá Evropská centrální banka. V jejím případě sice trh vidí možnost snížení depozitní sazby s pravděpodobností necelých 44 %, my se ale přikláníme k jejich stabilitě. Sledovat budeme zejména zmínky o možném uvolnění omezení transakcí s firemními dluhopisy, a to z hlediska ratingu. ECB již tato omezení uvolnila v případě státních dluhopisů, zejména kvůli Itálii, která se sice vyhnula zhoršení ratingu na neinvestiční stupeň, strašák tohoto posunu ale přežívá dál.
Pokud jde o možnost rozšířit volnější ratingové limity i na korporátní dluhopisy, evropské firmy uvažující o emisi vlastních bondů by ji bezpochyby přivítaly. Tento krok by dával smysl nejen proto, že by v podstatě představoval tlak na zastavení nárůstu výnosů, především by se ale jednalo o přípravu do budoucna. Očekává se totiž, že vzhledem k dopadům koronaviru na evropské firmy se část jejich dluhopisů během příštího roku až roku a půl propadne na neinvestiční stupeň (odhadem dluhopisy v hodnotě 70 miliard euro). Přítomnost ECB by financování těchto firem měla usnadnit.
Průměrný nominální kurz, zveřejňovaný ECB, bude dle použitých modelů s vysokou pravděpodobností ve zmíněném intervalu. Predikce měnových kurzů jsou založeny na modelu časových řad, který zohledňuje předchozí hodnotu kurzu i jeho minulou volatilitu. K přesnějšímu určení budoucí volatility je do modelu navíc zakomponován faktor zveřejňování makroekonomických dat. Model je tak schopen určit, kdy lze očekávat zvýšenou či sníženou volatilitu směnného kurzu.
Disclaimer: Tento článek má pouze informativní charakter a neslouží jako investiční doporučení dle zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. Při zpracování tohoto článku autor vycházel z veřejně dostupných zdrojů. Za případné chyby v textu nebo v datech nenesou společnosti Roklen Holding a.s. ani Roklen360 a.s. zodpovědnost.
Autor: Jan Berka