Případ lira a další. Proč by nejen Turecko mohlo posílit dolar
Turecká lira patří k dlouhodobě oslabujícím měnám rozvojových zemí, a to nejen vůči dolaru, ale i euru. Odliv kapitálu z tureckých trhů byl v posledních týdnech navíc umocněn celkovým úprkem investorů z aktiv tzv. emerging markets. Pro mnohé země, resp. jejich centrální banky, byl tento scénář zřejmým důvodem k intervenci. A právě to by během příštích dní mohl být doping pro o něco déle posilující kurz dolaru.
Podle posledních dat IIF dosáhl odliv kapitálu z rozvojových trhů jen za březen rekordních 83,3 miliardy dolarů. Důvodem pohybu byl dle reportu především výprodej aktiv emerging markets, od dluhopisů až po akcie. Do skupiny zasažených patří i Turecko. Tamní akciový index Borsa Istanbul 100 odepsal za minulý měsíc bezmála 19 %, u desetiletého státního dluhopisu jsme pak byli svědky nárůstu výnosu o téměř jeden procentní bod. Na pozadí toho stojí zhruba šestiprocentní oslabení liry proti dolaru i euru.
Vzhledem k předchozím zkušenostem s masivním odlivem kapitálu ze země, umocněným zahraničním zadlužením a nízkými devizovými rezervami, zavedly turecké úřady pravidla ztěžující zahraničním investorům sázky na oslabení liry, a to například omezením množství derivátových FX obchodů. Vedle toho pak ze strany státních bank dochází k intervencím, prostřednictvím kterých dodávají na trh zahraniční měny, zejména dolary, aby tak zabránily excesivnímu oslabení domácí měny.
Při pohledu na vývoj tureckých devizových rezerv je patrné, že snaha o „krocení“ kurzu liry existuje, avšak prostředků masivně ubývá - poslední čísla ukázala jejich pokles na 64 miliard dolarů. Oslabující měna, za níž stojí primárně panika světových trhů a zhoršený ekonomický výhled spojený s koronavirem, sice přispívá k uvolnění měnových podmínek, mnohem více je ale spjata s negativy, zejména se zahraničním dolarovým zadlužením. Jen úroveň zahraničního dluhu v rámci tureckého soukromého sektoru splatného v době do 12 měsíců dosáhla (na konci ledna 2020) 48,5 miliardy USD. Celkový krátkodobý zahraniční dluh Turecka pak ke konci ledna dosahoval 123,6 miliardy dolarů.
Z těchto čísel je patrné, že Turecko nutně potřebuje navýšit devizové rezervy, hlavně ty dolarové, a to nejen z titulu „krocení“ liry proti výraznému oslabování, ale především kvůli externímu zadlužení. I proto se čím dál více spekuluje o tom, že turecká centrální banka bude muset požádat americký Fed o prodloužení dolarové swapové linky. Pokud tento pokus nevyjde, na řadu přijde žádost o pomoc od Mezinárodního měnového fondu.
Predikce kurzu liry zůstává každopádně negativní. Je tomu tak nejen z důvodu globální nervozity a odlivu kapitálu z rozvojových trhů, ale především vinou zhoršeného ekonomického výhledu. Ten totiž poškozuje nejen koronavirem „zmrazený“ sektor turismu, ale především očekávaný propad exportu. Nelze se proto divit, že například „pojistka“ proti případnému defaultu Turecka, měřená spreadem USD 5Y CDS, zdražila na víc než 680 bodů. Jde o vyšší cenu, než které bylo dosaženo v roce 2018 během turecké měnové krize.
Ještě silnější dolar?
A není to jen Turecko, které intervenuje proti oslabující domácí měně. Poslední data Federálního rezervního systému ukázala pokles držených amerických dluhopisů ze strany zahraničních centrálních bank, a to až na minima od března 2017. Takový pohyb lze ztotožnit například s tím, jak některé centrální banky sbírají dolarovou likviditu, aby prostřednictvím ní mohly zmírnit oslabování domácí měny.
Stále totiž platí, že ne všechny světové měnové autority mají otevřené swapové linky. Tento „nedostatek“ by měl do budoucna napravit Fedem nově otevřený repo trh se zahraničními (zejména menšími) centrálními bankami, který byl oznámen v minulém týdnu. Do doby jeho otevření jsou jedním ze způsobů získávání dolarové likvidity například právě obchody s drženými americkými dluhopisy.
Jakmile centrální banky použijí dolarové rezervy k intervenci, budou je následně chtít doplnit na předchozí požadované úrovně. Jestliže nebudou mít jiný přístup k dolarové likviditě, půjdou pro zelené bankovky na trh. Protistranou budou jiné zahraniční měny, jejichž podíl na rezervách díky menšímu objemu USD vzrostl, což by z titulu zvýšené poptávky mohlo podpořit posílení dolaru.
Dodatečný zájem o americkou měnu by rovněž mohl ovlivnit i pokles nákladů na zajištění dolarových investic. V rámci tříměsíčního zajištění proti euru hedgeové náklady klesly na hodnoty ze začátku roku 2016, stejně tomu je i u zajištění proti japonskému jenu.
Pohledem technické analýzy je patrné, že se eurodolar dostal pod úroveň supportu na 1,0832 EURUSD. V tomto posunu může být již započtena výše zmiňovaná poptávka po dolarech ze strany centrálních bank doplňujících dolarové rezervy. Pokud se však měnovým autoritám podaří dolary získat například prostřednictvím repo operací či swapových linek, celkově by prostředí dolarových sazeb spojené s uklidněním poptávky po likviditě nahrávalo mírné korekci k o něco vyšším hodnotám eurodolaru. Nepředpokládáme ale, že bychom se v takovém případě dostali v nejbližších dnech nad hranici 1,1000 dolaru za euro.
Průměrný nominální kurz, zveřejňovaný ECB, bude dle použitých modelů s vysokou pravděpodobností ve zmíněném intervalu. Predikce měnových kurzů jsou založeny na modelu časových řad, který zohledňuje předchozí hodnotu kurzu i jeho minulou volatilitu. K přesnějšímu určení budoucí volatility je do modelu navíc zakomponován faktor zveřejňování makroekonomických dat. Model je tak schopen určit, kdy lze očekávat zvýšenou či sníženou volatilitu směnného kurzu.
Disclaimer: Tento článek má pouze informativní charakter a neslouží jako investiční doporučení dle zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. Při zpracování tohoto článku autor vycházel z veřejně dostupných zdrojů. Za případné chyby v textu nebo v datech nenesou společnosti Roklen Holding a.s. ani Roklen360 a.s. zodpovědnost.
Autor: Jan Berka