Jak (ne)zachránit tureckou liru

Začněme nejprve krátkou rekapitulací. První „intervence“ ze strany turecké centrální banky přišla prostřednictvím omezení přístupu k lirové likviditě, které se podepsalo na zvýšení overnight lirových offshore swapů nad hranici tisíc procent. Následovalo nepřímé „zvýšení sazeb“ pro bankovní sektor provedené prostřednictvím ne zcela běžného kroku ukončení týdenních repo aukcí se sazbou 8,25 %, vinou čehož se financovací potřeby přesunuly k vyšší overnight facilitě se sazbou 9,75 %. Ani to však liru neodradilo od dalšího oslabování, a to dokonce na historicky nejslabší hodnoty vůči dolaru i euru.

Co stojí za takto intenzivní depreciací turecké měny, která se opět dostává do situace hrozící měnové krize? Problémem je kombinace úvěrové expanze, která živí deficit běžného účtu. V jeho případě nedochází na pokrytí přebytkem účtu finančního (zde naopak dochází k odlivu především nerezidentního kapitálu), tudíž výsledkem jsou tenčící se zásoby devizových rezerv.

Kondice turecké ekonomiky je aktuálně tažena primárně úvěrovou expanzí. Průměrný týdenní objem úvěrových toků se dle dat Institutu pro mezinárodní finance postupně zvýšil z 10 miliard lir během prvního čtvrtletí na 23 miliard během druhého. Za třetí čtvrtletí, měřeno ke konci minulého týdne, dosahoval týdenní průměr 18 miliard lir. Díky tomuto trendu sílí poptávka na straně importu. Zlepšuje se i strana exportu, některé její složky jsou však citelně ochromeny slabou zahraniční poptávkou z důvodu dopadů koronaviru. Červnová čísla sice přinesla snížení deficitu běžného účtu, šlo především o obnovu složky exportu, pro liru bude ale klíčové, aby tento trend pokračoval dále. Do té doby se jen těžko dočká dostatečně silného stabilizačního prvku.

Z historie víme, že nejde o zcela neběženou situaci. Obdobný scénář se odehrál v letech 2017 a 2018, kdy úvěrová expanze živila deficit běžného účtu, až její „přiškrcení“ ve druhé polovině roku 2018 vedlo k postupnému zužování deficitu. Liře se tak nakonec dostalo určité stabilizace, byť za cenu ekonomické recese.

Pozornost se teď stáčí směrem k turecké centrální bance. Náznaky zpřísňování měnové politiky tu už jsou, ať jde o výše zmíněné změny u repo operací či o další kroky, jako bylo zavedení likviditních omezení pro primární dealery. Dokonce i trhy začaly možnost vyšších sazeb zaceňovat, což na začátku srpna potvrzoval nárůst sazeb ročních lirových swapů.

Podle nás by turecká centrální banka nemusela na svém srpnovém zasedání ihned přistoupit k akci v podobně zvýšení úroků. Jako pravděpodobnější se nám jeví vyčkávací strategie, kdy se měnová autorita zaměří na dosud aplikovaná opatření zejména na straně omezení lirové likvidity. Rizika turecké měny tak zůstávají z našeho pohledu stále nakloněna k dalšímu oslabení, zejména bude-li pokračovat situace deficitu běžného účtu v kombinaci s odlivem kapitálu ze země a ztenčujících se devizových rezerv.

Pokud bychom se dočkali opakujícího scénáře z roku 2018, lira by mohla být před měnovou krizí zachráněna, zejména díky obnově zahraniční poptávky. Na druhou stranu je ale potřeba brát v potaz fakt, že současná situace je výrazně ovlivněna dopady koronaviru. A to je faktor, který lze jen těžko ovlivnit, obzvláště jde-li o rychlost otevírání a obnovy ekonomik. Jestliže se ale vyhneme další vlně globálních uzavírek, světové ekonomické oživení by mohlo liře dodat tolik potřebnou pevnou půdu pod nohama. Situaci lze sice také „ulehčit“ například získáním zahraniční likvidity formou swapových linek, jako tomu bylo v květnu, kdy prostředky poskytl Katar, hlavní proměnnou udržující rizika liry k dalšímu oslabení to však zcela neřeší.

Disclaimer: Tento článek má pouze informativní charakter a neslouží jako investiční doporučení dle zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. Při zpracování tohoto článku autor vycházel z veřejně dostupných zdrojů. Za případné chyby v textu nebo v datech nenesou společnosti Roklen Holding a.s. ani Roklen360 a.s. zodpovědnost.