Reklama

Vítejte v byznysu, kde uspět může každý.
Menu

ECB – dilema vyřeší inflační prognóza

Názory

Evropská centrální banka (ECB) v posledních letech nesplňuje svůj hlavní inflační cíl 2,0 %. Plně nekontroluje deflaci, resp. příliš nízkou inflaci. Inflace je sice stlačena k nule propadem cen ropy, resp. energií, ovšem i bez tohoto efektu je inflace nízko, pouze kolem 1,0%. Důvodem je zejména slabost ekonomického růstu, ale také zpožděný dopad silného eura z uplynulých deseti let. Eurozóna ale není výjimkou, nízká inflace, resp. deflace je celosvětovým fenoménem.

Škodlivé důsledky deflace jsou obecně známy. Ale ECB jedná i s cílem spravit svůj kredit instituce, která nezvládá základní ekonomické pověření. ECB tedy nutně potřebuje jakoukoli pomoc a nástroj v boji s cenovou slabostí. ECB také potvrdila snahu přiblížení inflace, resp. inflačních očekávání k cíli co nejrychleji. Domnívá se totiž, že příliš dlouhé období cenové slabosti se usazuje v inflačních očekáváních a že pevná fixace inflačních očekávání je rozhodující za jakékoliv situace. Ať to stojí, co to stojí.

Evropská centrální banka proto dlouhodobě praktikuje expanzivní monetární politiku s prakticky nulovými úrokovými sazbami. Jenže klasické nástroje monetární politiky vyčerpaly svůj prostor bez většího úspěchu. ECB proto představila systém kvantitativního uvolňování o objemu 60 mld. EUR měsíčně od března. Posilováním monetární expanze, tedy navyšováním peněžní nabídky a cíleným tlakem na pokles tržních úrokových sazeb a zlevňováním peněz, řeší situaci ex-post, aby dosáhla na svůj hlavní inflační cíl. Akcelerace monetární expanze tomu napomáhá také podporou ekonomického růstu a oslabováním eura. Proto jde o odvozené cíle ECB. Aby slabé euro výrazněji pozvedlo inflaci, např. přes zvýšení dovozních cen, musí ještě mnohem více oslabit. Podle ekonomického vývoje tak ECB hodlá nastavovat velikost, rychlost a kompozice nákupů cenných papírů/dluhopisů.

Podzimní nestabilita na světových finančních trzích vedla Fed k odkladu zvýšení hlavní úrokové sazby. Tím se růst úrokového diferenciálu dolaru vůči euru pozastavil, čímž euro posilovalo k dolaru, proti záměru ECB. Také proto zřejmě vzájemné ekonomické a finanční vazby vedly ECB k tomu, že na posledním říjnovém zasedání monetární politiky, slovy svého prezidenta Draghiho, naznačila další pokles krátkodobých inflačních očekávání a potvrdila naklonění rizika ve prospěch nižší inflace včetně jádrové inflace (CPI bez cen potravin a energií) a růstu HDP. V listopadu pak Draghi dodal, že signály udržitelného růstu jádrové inflace poněkud oslabily (na zářijovém zasedání monetární politiky ECB snížila předpověď růstu HDP kvůli poklesu ekonomického růstu rozvíjejících se zemí, slabší poptávce ze zahraničí a slabé inflaci kvůli slabosti HDP, cen komodit a silnému euru, přesto by se oba ukazatele měly zvýšit do 2017 na 1,8 %, resp. 1,7 % z předpokládaných 1,4 %, resp. 0,1%). Hlavně však ECB signalizuje možnost navýšení monetární expanze od prosince včetně možnosti snížení již záporné depozitní úrokové sazby, pokud se zhorší předpoklady projekcí kvůli ekonomickému oslabení rozvíjejících se ekonomik a volatility finančních trhů. Přitom ale ekonomika eurozóny zatím nepociťuje větší pozice z oslabení růstu světové ekonomiky.

Pootočení kormidla monetární politiky ECB a potvrzení pravděpodobného zvýšení hlavní úrokové sazby Fedem, včetně posílení růstu zaměstnanosti USA, významně oslabily euro vůči dolaru. Bude ECB opět následovat Fed a monetární expanzi nenavýší nebo ji zvýší pouze málo? Záležet bude hlavně na inflačních projekcích. Zdá se, že problém nízké inflace je značně nebezpečný a ECB bude mít problém inflaci posunout výše. Proto banka může podzimní změny tržního očekávání využít k dalšímu silnému podpůrnému impulsu, nezávisle na Fedu a tak dál zatlačit na euro. Trend komentářů a expanzivní monetární politiky ECB dlouhodobě oslabuje euro, ale posiluje ceny akcií a dluhopisů.

Ohodnoťte článek
Sdílejte článek
ECB – dilema vyřeší inflační prognóza
Reklama